| autor: Erik Hajtmánek
Na sklonku léta 27. srpna 2013, vychází třetí studiová deska, křesťanské americké kapely Decyfer down. Tato kapela vznikla někdy okolo roku 1999 a mohli jste jí zahlédnout po boku kapel Puddle of mudd, Breaking Benjamin či Skillet.
Už od první skladby je zřetelné, že kapela má něco za sebou, a že si rozhodně nemusí už nic dokazovat. Výborní muzikanti, kteří hrají ve prospěch celku, kde každý nástroj hezky zapadá do druhého. Žádné přehnané machrování, některého z účinkujících.
Decyfer Down – Scarecrow
[yframe url=’http://www.youtube.com/watch?v=NBK2ZFBZa7w‘]
Zvuk desky je velice přirozený, nijak moc digitálně přeumělkovaný. Album zní živě a svěže, a to díky tomu, že slyšíme nejen to, co muzikanti hrají, ale také jak to hrají. Což se v dnešním světě, kdy je většina muziky upravována digitálně tak, aby tam nebyla sebemenší chybka, moc neslyší. Tím nechci říct, že na albu najdete nějaké chyby, ale zkrátka z toho jde cítit lidský faktor a ne jen pouhý stroj.
Decyfer Down – Fight to Win
[yframe url=’http://www.youtube.com/watch?v=mYUOHjkQNK4′]
Desku zdobí nápadité riffy, které vám však našeptávají, že už jste je někde slyšeli. Odpověď můžete hledat u Pearl Jam, Alice in Chains, Slashe nebo Guns n Roses. I melodie jsou velmi dobře komponované a lehce zapamatovatelné a navíc sem tam ze skladeb uslyšíte, jako kdyby je zpíval Myles Kennedy či Jerry Cantrell.
Decyfer Down – Memory
[yframe url=’http://www.youtube.com/watch?v=rVuVif_zLK4′]
Co víc si přát? Desku také zdobí pár kytarových sól, která však nenajdeme v každé skladbě, jak bychom možná očekávali, ale jen v několika skladbách, kde skvěle splní svůj účel. Vyzrálost muzikantů, kteří nemají, kam spěchat odpovídá i tempo desky, které se line ve středním proudu. Pro mě překvapivá deska se spoustou kladných prvků, které v moderním hudebním světě někdy jen stěží hledám.
