Za dobu svého působení si vytvořil Manson postavení umělce, který dokáže šokovat a tvořit svébytnou muziku. Další zastávkou na jeho podivuhodné hudební cestě je v pořadí devátá studiovka Pale Emperor.
Již od samého začátku, můžeme slyšet určitý posun ke klidnějším aranžím. Druhá strana mince však je, že i přesto, že se skladby nesou v klidnějším duchu, jejich napětí a nervozita je výrazná. Po poslechu celé desky mi přijde, že je kladen důraz spíše na vyznění celkového alba, než na samotné skladby či potenciální hity. Takže není úplně vhodné přistupovat k desce jako k balíčku skladeb, které spolu navzájem nesouvisí. Desku vnímám jako jednu z jeho nejosobnějších, ze skladeb jde vycítit určitá otevřenost a upřímnost.
Marylin Manson – Third Day of a Seven Day Binge
Zvukově je Pale Emperor zahalen do temnějšího hávu, kde hlavní roli hraje samozřejmě fenomenální hlas Mansona. Fascinuje mě jak se jednotlivé nástroje drží vzadu, aby vytvářely spíše atmosféru než předváděly dokonalou hru ve všech ohledech.
Marylin Manson – Cupid Carries A Gun
Virtuozita jde na této desce stranou. I přes všechnu potemnělou atmosféru desku prosvítí několik výrazných melodií, které vám dají vzpomenout na pořádný rock´n´roll, který Manson rozhodně nehodlá hodit za hlavu. Vidím, že se posunul hudebně možná trochu někde jinde než bychom očekávali, ale rozhodně mu tato poloha sluší.
Marylin Manson – Deep Six
Nutí vás přemýšlet jiným způsobem než máte ve zvyku. I celková délka standardní edice je naprosto dostačující a jen upevňuje a potvrzuje semknutost jednotlivých skladeb. Při delší stopáži, by už album působilo nejistě a podvědomě bychom v něm hledali skladby, které by se daly bez milosti vypustit.
