8.6 C
Slovakia
streda, 25 novembra, 2020
Home Reporty Fúze tradičních kořenů a moderního inovátorství

Fúze tradičních kořenů a moderního inovátorství

Pavel Wlosok je pianista, skladatel a pedagog českého původu působící přes dvacet let ve Spojených státech amerických, kde vyučuje na Western Caroline University. Na brněnském Jazz Festu se objevil v rámci československého miniturné, které je podporou jeho nového alba Storyteller.

Album bylo nahráno již v roce 2015 a to s jeho americkými spoluhráči. Pro Česko a Slovensko však Pavel oslovil rytmiku ve složení Tomáš Baroš na kontrabas a Marian Ševčík na bicí nástroje. Klavírní trio doplnili dva hosté. Původem americký saxofonista žijící v Paříži Rick Margitza a v Česku všem již dobře známý Lukáš Oravec. Ten navíc pomohl Wlosokovi celé turné naplánovat a zorganizovat.

Repertoár se skládal z Wlosokových vlastních kompozic, které lze najít na nejnovějším albu a také z autorských skladeb Ricka Margitzy. Trio působilo kompaktně a vytvářelo tak bezpečnou plochu pro vyniknutí Margitzova i Oravcova sdělení. Avšak každému v kapele se následně dostalo zaslouženého prostoru pro sólové a improvizační výlety. Wlosok ukázal, že jeho hudební rozsah je velmi široký a že znatelně ctí jazzovou tradici, prokládanou svým citem pro melodii, která místy sahá až do českého folku. Naproti tomu Margitzovy kompozice byly dumavější, hloubavější, méně předvídatelné a nabízely otevřenější prostor pro improvizaci. Celý set tak obsahoval vyváženost aspektů, které podvědomě od jazzového koncertu čekáte.

Pavel Wlosok Trio – Alice In Wonderland live 2015

Donny McCaslin je v posledních letech spojován především se spoluprací s Davidem Bowiem na jeho posledním albu Blackstar. McCaslin však dávno dal najevo, že rozhodně nežije ve stínu Bowieho, ale spolupráci s ním využil ke své umělecké proměně a vývoji. McCaslinova hudba v sobě nese energii, napětí, výbušnost, obsahuje momenty překvapení a mnoho nečekaných zvratů. V opozici k tomu stojí silný cit pro melodie, které mají barvu hluboké deprese, ale i vítězné naděje. Šlapající drum n bassové groovy střídají usedlejší rozvláčněné plochy, které jako architekt buduje klávesista Jason Lindner. McCaslin následně svým nezaměnitelným tónem saxofonu dotváří celou atmosféru a dává hudbě svůj podpis nezaměnitelnosti. Jeho nejsilnější zbraní ale stále zůstává pokora a upřímnost, se kterou ke své hudbě přistupuje.

Donny McCaslin – Faceplan

Na jeho vystoupení bylo vidět, že dělá hudbu skutečně s vášní a láskou. Koncertní set se skládal převážně z nových kompozic, které má McCaslin připravené pro nastávající album. Ty byly doplněny skladbami z jeho poslední desky Beyond Now. Zazněla například titulní skladba Shake Loose, která je znatelně inspirovaná zvukem desky Blackstar. Silným momentem večera se stalo McCaslinovo saxofonové sólo, kde krátkými útržky odkazoval opět na Bowieho poslední albový počin. Překvapením a oživením byly i dvě vokální skladby, odzpívané multiinstrumentalistou Nateem Woodem. Jeho hlas lze přirovnat k vokálnímu projevu Michaela Stipea z rockových R.E.M.  Cestou do hlubin McCaslinovy temnoty byla závěrečná skladba hlavního setu s názvem Beast, kterou vyjádřil jasné rozčarování k volbě amerického prezidenta.

Celý večer vyvrcholil instrumentální úpravou Boewieho hitu, který udělal jasnou tečku za jedním z nejvíce intenzivních a naléhavých koncertů, které kdy JazzFestBrno zažil.